Kapitola 9.
Viola se cítila neobyčejně mizerně. Nešlo jí to do hlavy. Musela neustále myslet na Krise. Nechtěla na něj myslet. Ale bohužel to nešlo.
Proč? Nevím co si o tom všem mám vůbec myslet. Mám... mám ho ráda? To jsou mi otázky. Myslím že ne. Ale, tak... co ještě řeším? Co?! My se k sobě nehodíme... Prostě, nemá to cenu. NE! Jak jenom můžu přemýšlet o takovejch věcech! Dost! Bude lepší na to zapomenout...
,,Čau Viol! Ehm... promiň, nepolekal sem tě? Haló!? Nedělej, že neslyšíš. Co je to s tebou? Hele, řeknu ti to narovinu... Kris neni tak špatnej jak si myslíš... Si blázen jestli věříš těm Dewinejm kecům! Vím jak ti je... Nevíš jak se k tomu postavit. Něco ti poradím... Dej tomu čas...´´usmál se Mark a přisednul si.
,,A kde vlastně je?´´zeptala se Viola tiše.
,,No... Marthy řikal že je nemocnej...´´
Otevřeli se dveře.
,,Teda... byl´´
A Kris stál ve dveřích. Se skopenou hlavou zamířil ke své lavici. Mlčky se posadil a vyndal si učebnice a sešity. Vypadal... jinak... Dospěle. Místo jeho černejch gothickejch hadrů přišel v normálním zelenym tričku a opranejch džínách. Působil sympaticky.
Dewi ta změna neunikla. Sebrala se a zamířila k němu.
,,Ahoj kanče! Neuvěřitelně ti to sekne...´´ Sedla si mu na koleno a začala se na něm houpat. ,,Pusu mi nedáš?´´našpulila rty.
,,Nech toho.´´ prohodil Kris a lhostejně si otevřel sešit a napsal dnešní datum. Dewi mu rukou zašmátrala pod tričkem, to už nevydržel a odstrčil ji. Dost hrubě.
,,Dewillie Carensová, já se učím! Byla bys tak laskavá a odešla? Děkuju...´´pozvednul obočí.
Tak to bychom měli... oddychnul si. Ale věděl že ta mu nedá pokoj...
Dewi přímo funěla zlostí.
Tohle ti nedaruju!
A už v duchu chystala pomstu.
