Kapitola 6.
,,Och! To zní... tak smutně a zoufale... brouku!´´
Dewi se snažila Krise pochopit. Snažila.
,,Dost sebelítosti! Chlape! Ona ti za to nestojí...´´přesvědčovala ho. Ale on se chtěl litovat. A po tom co to Dewi vyklopil se mu spíš přitížilo. Její slova říkala pravý opak toho, co by chtěl udělat.
,,Skleněnka je nicka! Byl bys blázen, kdybys jí poslouchal... Zapomeň na ni, konečně!´´ Jenže... Kris na ní nechtěl zapomenout! A chtěl se jí i omluvit.
Dewi si mu sedla na klín a rukama projížděla jeho havraními vlasy.
,,Zapomeň...´´zašeptala.
Kris se cítil bezbraný proti jejímu kouzlu. V takovéhle situaci si s ním mohla dělat co chce. A toho ona využila... Nasadila svůj nejsladší úsměv, vzala omámeného Krise kolem ramen a začala ho vášnivě líbat.
Jeho to zaskočilo. Nechtěl. Ne s ní... Něvěděl co má dělat. Celkem se styděl. Ale to Dewi přišlo spíš roztomilé. Vpíjela se mu do rtů a hlasitě vzdychala. Chtěl ji od sebe odtáhnut, ale už bylo pozdě. Právě se ostatní vraceli do šaten...
,,KRISI!?´´ Trenér! Zuřil... Aby ne, viděl svojí dceru při líbačce s rebelem školy. ,,Dost! To by stačilo! Rozumíš?! Jdi! Tady si SKONČIL! Dewi... Jdeme!´´Vzal jí za ruku a táhnul pryč. Ta se jen ušklíbla a poslušně šla. ,,KONEC!´´ zařval trenér a prásknul dveřmi.
,,Papaa!" poslala mu vzdušný polibek. Ale to bylo to poslední o co Kris v té chvíli stál.
Kluci z týmu tam jen mlčky stáli. Nevěděli co by mu na to měli říct... Jestli by mělo vůbec po tomhle něco říkat ještě vůbec smysl.
Edith se ale odhodlal: ,,Krisi... je nám to fakt líto. Jsi dobrej útočník, ale v poslední době... někdy to přeháníš!´´
Sotva to dořekl, už už si kryl hlavu. Čekal ránu. Ale žádná nepadla. Kris se jen nesměle pokusil o upřímný úsměv: ,,Děkuju, díky, já...´´ zakoktal se. ,,Sbohem!´´ dořekl a vyběhnul ven. Pryč! Pryč od všeho! Jeho sen hrát fotbal se rozplynul... Proč??? Kvůli jemu, samotému. V tu chvíli mu si uvědomil že je to s ním čím dál horší... Musí to změnit! Musí změnit sebe! Musí...
