Kapitola 5.
Co se to s tebou dějě, Krisi... Vzpamatuj se! Proč? Proč mě to tak žere? Proč mě to tak trápí?
Kris přemítal o uplynulých událostech. Stále nevěděl jak si je má vyložit... Jen nepřítomně stál, uprostřed fotbalového hřiště a prodíral se svými vzpomínkami.
,,Heeej! Co tady stojíš! Hraj, né?!´´
Edith ho probudil do reality. Ale Kris o to zjevně nestál...
,,Nešahej na mě!´´
Neovládnul se a schodil Editha na zem.
,,Jo, jo, jo! Sorry, Krisi, promiň!´´svíjel se v trávě zoufalstvím. Kris na něj jen hodil znechucenej pohled.
Edithovy poskočilo srdce strachy. Věděl, jak Krisovi rány bolí. Nechtěl to znova poznat a tak se mu bezhlavě vrhnul k nohám...
,,Cokoli, Krisi, jenom mě nech bejt! Nech mě!´´ křičel a prosil.
Ostatní Kazima pohoršeně sledovali. Ten pohled Kris neunesl... Odkopnul Editha a rozběhl se do šaten. Tam propadl v pláč.
Nechtěl sem! Nechtěl sem to udělat... Co to se mnou v tu chvíli jenom bylo! Nejsem takový! Něco mě nutilo... moje zkažené já... Ale, věřte mi! Věřte, že jsem někdo jiný. Prosím...
Hořké slzy mu stékali po zarudlé tváři.
Skleněnko... Máš pravdu... Sám sem to viděl... Odpusť jak jsem se choval! Já se změním! Slibuju! Už jenom kvůli tobě... Děj mi šanci...
Sténal zoufalstvím.
Mám tě rád...
,,Krisi?! Co ty tady! Nemáš náhodou hrát?´´
Kris sklopil hlavu.
,,Ne? Dobře, jak myslíš, zlato...´´
Povzdychl si.
,,Haló! Šššš... To bude dobrý, neboj!´´
Neodpověděl.
,,Nebreč, chlape!"
Pozvednul oči.
,,Tak pověz, co se stalo..."
,,Dobře, Dewi..." otřel si uplakané oči a pověděl.
