Kapitola 1.
Po dopoledním vyučování se všichni rozprchli do na oběd.Někdo do školní jídelny, někdo domů a někdo si šel jídlo do obchodu.
Viola měla oběd z domova. Rozložila si na lavici dva kusy obloženého chleba a pustila se do nich.
,,Viol? Jsi tu ještě?´´ ozval se ze dveří tichý, opatrný a vystrašený hlásek. Marthy.
,,Jsem.´´odpověděla ale neprojevovala nějakej zvláštní zájem o jeho osobu.
,,Ehm... no... a jak se máš? Už sme si dlouho nepovídali...takhle ... o samotě.´´ pokoušel se rozpačitě zavést rozhovor.
,,Dobře. Celkem. Ale bylo by mi líp, kdyby mě celou dobu neotravoval Kris. Chová se jako malej...´´ podotkla.
Marthy se za Krise zastyděl.
,,Jo... já vim... ještě jednou se ti omlouvám, ale já ... prostě... nemám na výběr! Kdybych se na Krise vykašlal, byl bych na tom jako ty, možná ještě hůř...´´ sklopil oč a povzdechl si.
,,To je v pořádku. Ale správný to není! Měl by ses postavit svému strachu.´´ projevila Viola pochopení.
A Marthy měl hned lepší náladu. Ale ne na dlouho.
,,Marthy? Kde seš? Kde se zase couráš?´´
V Marthym srce poskakovalo strachem. Vyběhl ze dveří a dělal jako že nic.
,,Áááá! Tady seš! Kdys sakra byl?´´ hodil na něj Kris zlostnej pohled.
Marthy se celý chvěl.
,,Na záchodě.´´ odpověděl a strčil si ruce ležérně do kapes.
Kris se na něj už jenom lhostejně podival a mávnul rukou.
,,Fajn. Deme! Sedíš se mnou na třídnickou. Tak pohni, ať nepřídeme pozdě! I když... co na tom záleží!´´
Celá 2.B se shromáždila ve třídě, včetně učitelky Grewové a třídnická hodina začala.
,,Milé děti, velmi ráda bych vám oznámila, že do naší třidy přibude nový spolužák, Mark Evans.´´
Dveře se rozlítly a v nich stál přenádhernej, sladkej šampónek - hnědý vlasy, sportovní postava a sexi úsměv = idol
Všechny holky ztuhli úžasem. Teda... skoro všechny. Až na Violu. Ta ho totiž neviděla...
,,Ahoj všichni, jsem Mark a hrozně rád vás všechny poznávám!´´
Nato všem zamával.
Na Violu jeho hlas působil velmi mile, sebevědomě, ale ne namyšleně. A takovej byl Mark i ve skutečnosti. Hned jí byl sympatický. Ale... přece by se takovej hezounek nebavil s někým jako je ona...
,,Tááák, Marku, posaď se... třeba tady, vedle Violy Colderové je místo... Jej! To už je hodin! Šup, šup! Mějte se, mám hrozně mnoho práce... Nashledanou!´´ a vyběhla ze dveří pryč.
Mark si vzal svoje věci a posadil se k Vole a věnoval jí kouzelný úsměv. Ona se ale dívala úplně jiným směrem.
,,Héééj! Krásko! Možná ses toho nevšimla, ale máš nového souseda!´´ pokoušel se o flirt.
,,Promiň, nějak sem si nevšimla. Třeba proto, že jsem slepá... víš?´´ řekla a opět ovrátila zrak.
,,Omlouvám se, nevěděl jsem...´´
,,V pohodě.´´ usmála se.
Mark jí chtěl ještě něco říct, ale to už se mezi dveřmi protahovala učitelka Layrová a rozjela se ta nejnudnější hodina na světě- matematika.
