Kapitola 15.
Zazvonilo. Viola se Krisovi vytrhla a utekla do třídy. Nechala ho tam jen tak stát. Zavonilo podruhé. Ne! Přijde pozdě!
Přišel. Zaťukal, vstoupil, pozdravil a už se na něj supila stará, snad stoletá učitelka Zitová. Vždycky na něj byla zasedlá.
Ups!
,,Kris! Zase pozdě! To mi snad děláš schválně! Tys neslyšel zvonění, chlapče? Zlobím se na tebe! Píši ti mínus!´´
,,Já... pardon!´´ zakoktal a pokoušel se najít vhodou výmluvu. ,,Až do noci jsem se učil, byl jsem unavený a trochu sem zaspal...´´ Zahrál to, úspěšně.
,,Opravdu? Tak pro dnešek ti to prominu... Sednout!´´
Kris si oddychnul a zaplul do lavice. Ale bylo hůř. Písemka...
,,Vytáhněte si pouze papír a tužku.´´
Katrin znuděně rozdala zadání. Krisovi se málem postavily vlasy na hlavě když uviděl téma.
Romantismus. Pffff! A jéje... Nějak sem se neučil...
Opřel se o židli a zazíval. Počítal s pětkou. Když v tom uviděl něco čouhat z lavice. Byl vythnutý z učebnice literatury.
Znaky romantismu: Přemíra chladného rozumu škodí a vede jen ke krvavým válkám...
Jezdil očima po papíru. Tahák! Wow! Děkuju!
Otočil list na druhou stranu. Uviděl známé, kostrbaté, ale přesto zřetelné písmo.
PS. já tebe taky :-) V.
A rázem se s ním zatočil celý svět.
Zitová spala a taháku si naštěstí nevšimla. Kris měl kliku. Už pomalu dopisoval.
Zazvonilo na přestávku a Zitová se probudila. ,,Ten čas ale letí...´´ Vzala si písemky a odešla.
Kris se sebral a přišel Viole poděkovat.
,,Díky. Ten tvůj tahák mi neskutečně pomohl! Ehm... a... kde jsme to skončili?´´ Dořekl a její ústa mu beze slov odpověděla sama.
Konečně!
