Kapitola 13.
Přesně tři. Kde ten Kris je? Že by nepřišel? To by přece neudělal. A! už jde... Konečně...
,,Promiň, zdržel jsem se...´´ omlouval se Kris už z dálky.
,,To nic.´´mávnul Mark rukou a vedl ho do baru. ,,Dvakrát kofolu.´´objednal a spustil. ,,Víš, Krisi... Rozhodnul sem se ti dát ještě jednu šanci. Vidim, že sem na sebou zamyslel. Ta změna ti prospěla. Jsi větší borec. A nejen vzhledově. Neboj se dávat najevo svoje city. Teď jsi super kluk!´´
Kris se kousal do rtu. Mark působil jako teplouš... I když nebyl... Ale to už tak u milejch a chápavejch kluků bejvá... ,,Ehm, jo, díky...´´zamumlal a sklopil hlavu.
,,Nemusíš mi nic vykládat... Myslim že vím, co tě trápí... Řekneš mi to sám?´´ Mark věděl jak na něj. Pozvolna, pomalu, jemně, lehce a nenásilně. Narozdíl od Martyho.
,,Viola.´´špitnul a zčervenal.
,,Nejlepší rozhodně bude, když se jí omluvíš. Potom, možná... kdo ví...´´Jenže Kris se styděl. Jo, styděl! Bál se...
Číšník přinesl dvě flašky kofoly. Mark hned vzal sklenky a nalil. Kris mlčel. Měl pocit, že by tu neměl být.
,,Krisi, no taaak prober se, co je to s tebou?" Mark s ním zařásl. ,, Pffff, že se ptám... Tak hele, koupíš jí kytku, bombóny, plyšáka nebo prostě nějakej takovej holčičí dárek, pošepráš ji do ucha, že tě to mrzí, obejmeš ji a...´´
,,A?" Kris ho probodnul pohledem ,,Děkuju, ale já se s tim chci vypořádat po svém..."
,,Dobře, tak dík, že jsi přišel. Hele, budu muset, jít, tady máš pade, pak to cvakni..."
Než Kris stačil cokoli namítat, to už se za Markem dveře baru zaklaply a Kris zůstal u stolu znuděně sedět. První flaška v něm zmizela... Jej, už i druhá! Rozhodl se že po kofole zvolí něco silnějšího. To ho přivede na jiné myšlenky... A snad mu to pomůže vymyslet geniální způsob, jak se Skleněnce zítra omluvit, kdoví - třeba i víc...
