Kapitola 12.
Hned po škole, hned po zvonění za ní půjdu a překecám ji aby si šla pokecat. Na tom přece neni nic divnýho, je to přece jenom kámoška... a tam se jí pokusim zpracovat aby Krisovi prominula a šla s nim na rande... no neni to ujetý? Že já Markovi něco sliboval...
Marthy se celej klepal. Vždycky to byl stydlín...
Fajn, támhle je... jdu na to!
,,Ahoj, Viol. Jooo, no, máš se? co plánuješ na odpoledne?´´ jel rozpačitě podle plánu.
,,Většinou jdu rovnou na bus nebo se toulám parkem...´´ chladně odvětila.
,,Takže... Dáš řeč?´´raději se ještě přesvědčoval...
,,Jasně. Tak copak? Povídej? Je to snad kvůli Katrin? Zase?´´hned spustila.
Tohle byla totiž věc o které by se Marthy neodvážil říct nikomu jinému. Tahle fiflenka na něj prostě zapůsobila... Ať už to bylo svým vzhledem, úsměvem, očima, super postavou, dlouhejma kudrnatejma havraníma vlasama, zmalovaným obličejem nebo umělejma nehtama... Nebo snad nějaká magická aura? Pravda, kolem ní se vždycký šířil optimismus. Třeba proto, že kdo uslyšel její komické hihňání, musel se smát taky... Každopádně pro Marthyho byla tahle bohyně naprosto nedostupná...
,,Katrin do toho netahej. Jde o tebe...´´snažil se přejít k věci.
,,O mě?´´ nechápala.
,,Vím, že máš teď v poslední době velké pochybnosti kolem tvého milostného života... Hlavně kolem Krise..."
,,NE! Já mám úúúplně jasno!" rozčílila se a utekla. Martyho tam nechala jen tak stát...
Tohle teda nevyšlo... Snad jí tehle rozhovor donutí alespoň o tom popřemýšlet...
Viola si zatím na druhé straně parku -daleko, daleko od Marthyho, daleko od Krise, daleko od všeho- dřepla na lavičku, jako obvykle, a sama se sebou vedla krutý boj.
Kris, Kris, Kris... Mám už toho dost! Marthy... Proč se ho zastáváš?! Víš přece co je zač! To, že má dneska jiný hadry z něj nedělá jinýho člověka! Pochybuju... I když, dneska se mi zdál takovej... vyrovnanější. Ale to je všechno! Krisi, promiň, ale já ti nevěřím... Ještě ne.
