Kapitola 11.
,,Omlouvám se... Já nechtěl!´´ Kris nasadil tak upřímný tón, že ho Riversová nepoznávala. Mrzelo ho to. Opravdu.
,,Dobře. Jakoby se nic nestalo. Do lavic!´´vydala pokyn a Kris začal sbírat kousky rozbitého mikroskopu. Položil je na katedru a šel na místo.
,,Smůůůla!´´ prohodila Dewi, když procházel kolem ní. A jemu bylo hned jasný, která mrcha mu k tomu znemožnění pomohla...
Ignoroval to. Ale jedno si neodpustil. Slzu. Jedna, jediná, která v sobě nesla všechno jeho trápení se vším kolem i s ním samotným... Stekla mu po tváři a od brady skápla dolů na podlahu. Doufal, že to nikdo neviděl. Ale Mark ji zaregistroval.
,,Moment...´´zašeptal k Viole a potichu se kradl uličkou ke Krisově lavici. Ta jen zavrtěla hlavou a nechala ho projít.
,,Ahoj!´´usmál se na dost překvapeného spolužáka.
,,Čau.´´zamumlal Kris a sklopil oči. ,,Potřebuješ něco?´´
,,Chtěl bych se tě zeptat, jestli odpoledne někam nezajdeš... Hodíme řeč, co ty na to... Máš čas?" navrhnul Mark.
,,Dneska odpoledne? Já mám trén... vlastně, můžu.´´pokusil se o úsměv. ,,O čem?´´
,,O tobě...´´
Kris se jen nesměle zatvářil. Ale nakonec souhlasil.
,,Domluveno!´´ Sděloval Mark později Marthymu. Ti dva si padli do oka. ,,Ty si vemi na starost ji!" ukázal nenápadně na Violu.
,,No jo, ale já... víš, neumim to s holkama tak dobře jako ty...´´ vymlouval se.
,,Neboj, to zvládneš!´´poplácal ho po zádech, ,,Hodně štěstí!"
,,Jo, tobě taky... Jdi na to, kámo...´´
