Moje bláznovství nezná mezí...

Nasedli na koně a vyjeli vstříc dálkám. Uháněli přímo s větrem o závod. Věštec věděl že musí co nejrachleji zmizet. Dřív než se dozví o mrtvém Lucasovi. Koně prý byli ti nejrychlejší z Říše, přesto Ellen ta cesta připadala snad nekonečná i sedlo jí tlačilo a byla unavená. Ale nedávala to nejevo. Nechtěla aby jí měl Věštec za padavku. Jeli po rozlehlé louce, dále po cestě Lesem, několika vesnicemi a městy a potom narazili na překážku, kde cesta byla pod bažinou. Velkou, dlouhou a kalnou.

Sesedli.

,,Odteď musíme pěšky... Drž se za mnou. Ne, že spadneš! V téhle bažině žojou podivná stvoření, které tě zaživa utopí! Bludičky tě stáhnou dolů a už tě nepustí. Jsou malé, žluté, ohnivé a zrádné... Bojíš se?´´

,,Nebojím! Spíš mi tyhle řečičky příjdou k smíchu. Dětinské! Bludičky a topit lidi ... ? ´´ zavrtěla nadtím hlavou.

Ale pomyšlení na to, že jí bludičky tahají do bažiny se jí vůbec nelíbila.

Bažina hrozně zapáchala. Přejít ji bylo hotové utrpení... Slizká kluzká, plná bahna a řas.

,,Fuj! To je hrůza!´´ naříkala Ellen

Věštec se neubránil úšklebku

Brodili se a brodili... Věštec v dáli zpozoroval houf bludiček. Připomínaly malé, svítivé plamínky.

,,Těch že se mám bát?´´ smála se

Opravdu nevypadaly nebezpečně, vlastně spíš roztomile... jen pobíhali kolem dokola... Ellen se k nim bezhlavě rozběhla. Věštec byl zrovna otočený zády a tak neviděl, jakou hloupost právě udělala...

Bludičky začaly cupitat okolo ní a ona se nevědomky propadala dolů do bažiny.

Naštěstí se Věštec otočil. Nevěděl co má dělat. Nemohl za ní přece běžet - propadnul by se taky. Vzpoměl si na svojí hůl. Podal jí ji. Ellen se chytla. Ale bludičky jí nechtěli pustit...

Věštec se snažil nepanikařit... Hvízdnul a vzápětí přiletělo hejno vran... a bludičky nikde.

Ellen byla už po pás v bažině. Jen tak tak se dostala ven. Přímo Věštci do náručí.

,,Tohle už nedělej... Měl jsem strach...´´

Zahleděl se do jejích smaragdových očí, usmál se a nakonec vybuchl smíchy

,,Vypadáš jako vodník!´´ zavtipkoval

,,Hele! Ty o nic líp!´´ řekla naoko uraženě a schodila ho do bahna

Nakonec se vyváleli oba.

Zase se o hodně sblížili

Když už byli ,,dost špinavý´´ zamířili k blízkému potoku. Byl celkem čistý a mělký. Na dně se třpytily malé kamínky a pod hladinou plavali pstruzi a další menší rybky. Potok přímo lákal k osvěžení.

,,Konečne!´´ zvolala Ellen a skočila do vody. Věštec ji následoval.

Umyli se, vylezli a vysílením padli do trávy.