Moje bláznovství nezná mezí...

Věštec se schoval do temného, hustého křoví a sledoval Dvorního mága.
Proč za ní zas leze? Proč jí nenechá na pokoji? myslel si.

Ellen se zrovna chyslala do postele, oči se jí klížily, když vtom Dvorní mág zaklepal. Všechny únava z ní rázem spadla, ale byla trochu rozrušená...

,,Co tady děláš?´´ zeptala se překvapeně

,,Nechceš se projít?´´ mrknul na ní.

Chvíli váhala, ale nakonec souhlasila. Slezli po žebříku dolů a odbočili do zahrady. Zastavili se na dřevěném mostě pod kterým tekla řeka. Voda v ní byla průzračná a třpytivá.
Ellen se cítila jako v ráji. Jen... nemyslela si, že by v něm měl být i Dvorní mág. S ním jí nebylo zrovna příjemně, přesto jí něčím přitahoval.

Byl hezký, vysoký, blonďatý s modrýma očima... Vypadal jako Anděl. Ale nemilovala ho...

,,Ty... ehm... Dvorní mágu... neměli bychom tu být...´´

,,Jmenuju se Lucas!´´ a nahodil tak milý úsměv, že Ellen okamžitě roztála.

,,Víš, že jsi krásnější než všechny víly v téhle říši?´´ pokračoval, ale Ellen se začínalo dělalat nepatrně špatně... Myslela že každou chvíli těmi komplimenty omdlí.

,,Úplně jsi mě očarovala...´´ a zahleděl se do jejích smaragdových očí.

Pomalu začal svá ústa naklánět k polibku.

Ellen něvěděla co má dělat. Líbat se s ním nechtěla a tak se pokoušela odtáhnout, ale Lucas jí chytil kolem ramen, aby se mu nevysmekla.

,,Ne! Pusť!´´ zmítala se v jeho objetí, jenže to ho spíš rozesmálo.

,,No tak... jenom jeden polibek na dobrou noc...´´

Ellen mu nechtěla ublížit, věděla že to nemyslí zle, ale už jí to značně začínalo vadit...

,,Dost! Dost už! Pomoooc!´´

Ale Lucas jí zacpal ústa. Svým jazykem.

Věštec to všechno pozoroval. Zprvu mu bylo do pláče, když viděl, jak se k sobě mají, ale po tom co zjistil, že se jí to pranic nelíbí a tak jí musí nějak pomoct.

Jenže tam přece nemohl jen tak vtrhnout aby poznali, že je sledoval.
Proto vytáhnul zpoza pláště svůj luk a vystřelil. Střelil Lucase do nohy a zmizel.

Ellen se Lucasovy vytrhla ze sevření a utekla do svého pokoje.

,,Promiň Lucasy, ale já... já tě nechci! Ale buď navždy mým přítelem, ale nic víc. Dobrou noc...´´

Lucas posmutněl.

,,Chápu... omlouvám se. Choval jsem se hloupě. ´´

Vyndal si šíp z nohy a dobelhal se do Hradu.

Věštec vytušl svou příležitost a zamířil k ní do pokoje.

,,Slyšel jsem tě křičet, stalo se něco?´´ dělal že nic neviděl.

,,Byla jsem se venku projít s Lucasem, dvorním mágem když v tom mě začal... no... ehm... tento... víš co...´´ koktala

Tomu se museli zasmát.

,,A už jsi v pořádku?´´ zajímal se.

,,Jsem, ale on ne... Někdo ho tam střelil do nohy a tak sem utekla.´´

Věštec se zastyděl.

,,To jsem byl já. Já... nemohl jsem se na to dívat. Odpusť mi.´´ naoko se rozplakal.

,,Jo, jo, jo, odpouštím ti! Nic vážného se nestalo, vždyť si mi chtěl pomoct. Vlastně bych ti měla spíš poděkovat.´´ a usmála se na něj.

,,A... se mnou by ses projít šla?´´

,,Šla...´´

Nešli ale do zahrady, ani k mostu, ale do lesa. S ním se cítila naprosto skvěle a v bezpečí. Nebylo to jako s Lucasem, který jí jen levně skládal komplimenty. S Věštcem to bylo něco úplně jiného.

Běhali po lese kolem stromů a nezastavitelně se smáli. Ellen se schovala za jeden strom a čekala že na něj vybafne. Když v tom...

,,Ááááááá... Baf!´´ ozvalo se za ní

Potom si ještě chvíli povídali ale pak už jenom vysílením padli do mechu a usnuli na sobě.