Kapitola 5.
Hořká pravda prolomila královo ledová srdce. Nyní byl nejvyšší čas svolat vojsko a naplánoat strategii. Elfové zvěděli, že skřetí armáda má něco přes 5000 útočníků.
,,Pobijí nás!´´ hořekoval Král.
Vtom přiletěla do síně vrána. A proměnila se ve... vy víte koho.
,,Ne když je tu ona! Ona je čarodějka!´´
Ellen to věděla, ale zatím uměla jan pár, pro bitvu nepoužitelných, kouzel.
,,Já ale moc čarovat neumím...´´
Věštec jí pohlédl do její ustrašené tváře.
,,Přinesu čarodějnou kniihu! Hned se vrátím!´´
A byl pryč.
,,Proč ZASE já?´´
,,Jsi čarodějka!´´
Ellen byla téměř zoufalá.
Král pokračoval:
,,Musíme využít toho že jsi zdrojem magie.´´
,,No tak dobře...´´
Řekla, ale nijak se na to necítila. Ale přesto jim neodepřela pomoc.
Šla ven, kde se shromážďovalo vojsko. Činilo ji kolem 2000 vojáků. To bylo dost málo...
Skládalo se z elfů, víl a skřítků. Skřeti jsou silnější! Je nějaká naděje? Jistě že ano! A tu Ellen nikdy neztratí.
Druhý den se Věštec vrací s knihou. Ellen jen zprvu těžce a nepřítomě hledí na magické formule, později za Věštcovi pomoci jí proniká do srdce i mysli touha a chtíč se jim naučit. A netrvalo dlouha opravdu se tak stalo...
,,Je to tak snadné! Stačí jen kouzlo vyslovit a...´´ smála se a zkoušela dál. Věštec ale zůstával dále vážným a chladným.
Copak nemá srdce? Copak se nedovede smát jeko my, ostatní? Nejspíš ne. Jinak by nemohl být Věštcem.
,,Snadná je to jenom pro toho kdo má moc - čarovat! Ty tu moc máš. Co víc si přát? Zkoušej dál. Hned jsem zpátky.´´
Věštec se ale nevrátil. Teprve večer když se chystala Ellen usnout, vkradl se do jejího pokoje.
,,Nemůžeš spát?´´
Cuklo mu v koutku.
,,Nemůžu. Mám strach. Ani nevím proč...´´
Veštec se posadil. ,,Klid! Jsem tu s tebou.´´
Ale Ellen se bála dál. Ať už jí jakkoli utěšoval že je v bezpečí, jeho hlas jí spíš drásal srdce jako hřmění.
Začal jí vyprávět příběh, po kterém rázem usnula.
Ráno, tedy spíš dopoledne, když se vzbudila, byly přípravy na střat se skřety v plném proudu. Každý kdo dostal helmu, štít a zbraň se odebral na cvičiště. Elfové tam stáli s měčí, skřítové se sekyrami a víly s luky.
S nově naverbovynými stoupl počet vojska na 3500 ale to ještě zdaleka nestačilo na blížící se přesilu.
Po obědě následovala předválečná porada, které se účastnilo jen pár zasvěcených. Král, Královna, Dvorní mág, Věštec a Ellen.
Král jim sdělil svůj plán.
,,Až začne bitva, lukostřelectvo začne střílet, potom z věže začne naše malá čarodějka, Věštec a Dvorní mág sesílat svá kouzla a vojáci zaútočí ze stran. My s královnou to budeme z Hradem sledovat. Nechť zvítězíme!´´
Ještě se dlouho, předlouho diskutovalo. Ellen to připadalo jako nekonečná doba. Hodiny a hodiny...
Když byla konečně porada rozpuštěna, Ellen se jen tak tak doplazila do svého pokoje, ulehla na lůžko a zavřela oči. Čekala jí však jen bezesná noc...
