Kapitola 1.
25. 3. 2009
Stmívá se. Sluneční svit pomalu opouští Město. Nastává ticho. Tou dobou se malá čarodějnická dorostenka Ellen připravuje k útěku. Pokud by totiž zůstala, čekala by jí smrt a zkáza, a nikdy by nedošla svého cíle, osudu. Nemohla již dále zůstat. Ne po tom, co jí předpovědděl Věštec.
... ,,Toto město umírá stejně jako naděje zdejších lidí. Dnes po soumraku to přijde. Je to kletba! Ktetba, kterou seslali samotní Bohové. Jen ten kdo věří se může zachránit a... jsi to TY!"
Sotva se za Ellen zaklaply dveře jejího rodného domova, zalil jí smutek a strach. Nejspíš už to tu nikdy neuvidí. Ale nemá jinou možnost. Musí pryč! Pryč do Říše Elfů a Víl. Co nejdál od Města. Ještě naposledy se podívala na svou vlast a do dlaně jí kápla slza neštěstí, zármutku, bolesti a žalu.
Nejvíce jí bolelo, že musí opustit svou babičku, která jí vždy pochopila a vždy stála při ní. Ani se s ní nerozloučila ... Co asi řeknou ostatní až jí ráno nenajdou ve své posteli? Jak bez ní budou žít? Pokud budou žít vůbec? Až opustí všechny které milovala, bude mít její už život vůbec nějaký smysl? Hlavou se jí honilo tisíce otázek, na které neznala odpověď.
Ale už musela jít... Tak se otočila k severu a vykročila. Ještě se nadechla a řekla poslední
,,Sbohem"
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář
