Kapitola 13.
U hranic projeli závorou a vkročili do temného tunelu. Tma jako v pytli, nebylo vidět na krok.
,,Větče? Haló? Kde jsi?´´ mávala Ellen naprosto bez orientace rukama kolem sebe.
,,Tády!´´ pokoušel se jí jít naproti.
,Aaaaaau! To byla moje noha!´´ zaúpěla Ellen pod tíhou jeho chodidla.
,,Promiň, promiň...´´ omlouval se Věštec, ale neodpustil si úšlebek. Ve tmě to stejně nebylo vidět.
Tunel s klikatil a zužoval. Vzduch byl čím dál víc těžší.
,,Proč! Proč je tady sakra vůbec tehle tunel?!´´ Ellen už poněkolikáté bezvládně narazila do zdi.
Nato se Věštec zazubil: ,,Utajení.´´
,,Fajn!´´ odsekla a rázně vykročila kupředu.
,,Au!´´ tentokrát úpěl on. Ellen mu chtěla pomoct, ale v téhle tmě byla tak nemotorná, že zakopla a schodila jeho i sebe na zem. Věštec sebou plácnul do hlíny a ona... na něj.
,,Ehm...´´ rozpačitě zakašlala a zvedla se. Nad tím Věštec jen zavrtěl hlavou, usmál se a pokračoval v chůzi.
,,Už tam budem?´´ neodpustila si.
,,Ne.´´
,,Už tam budem?´´
,,NE!´´
,,Tak už tam budem?´´
,,Jo.´´
,,Vážně?´´
,,NEEEEEE!´´
,,Pfff... ´´ zašklebila se Ellen a skopila oči. Špatně se jí dýchalo. Hlava jí třeštila. Začínalo jí být nepatrně zle. Stupňovalo se to. Měla pocit že nemůže dál. Byla by se zhroutila, ale ON ji podepřel a zašeptal: ,,Už vidím světlo na konci tunelu...´´ a vkročili do poslední zatáčky.
