Kapitola 2, část pátá
Pozorovat někoho klíčovou dírkou je neslušné.
Ale to Sebastianovi zdřejmě nevadilo, když pozoroval svého mladšího bratra při jednání s králem.
,,Jsi opravdový, věrný přítel. Jediný komu věřím."
,,Takže ve mě důvěru nemáte, Veličenstvo?!" říkal si Sebastian sám pro sebe a prskal zlostí.
Slyšel každičké slovo, viděl každičký pohyb. Věděl úplně všechno, co se v králově komnatě dělo. Ale nijak nadšený z toho, co se právě událo nebyl.
,,To ti nedaruju, Williame! A tobě taky, králi!" zlostí praštil pěstí do dveří.
,,Je tam někdo?" ozvalo se z vedlejší komnaty.
Sebastian mlčel a vyčítal si, jakou hloupost právě udělal.
Když se tomu z vedlejší komnaty nedostalo odpovědi, dál už se o to nezajímal a myslel si, že se nejspíš přeslechl.
Sebastian zasedl ke stolu a přemýšlel. Přemýšlel o tom, jak se dostat do královi přízně. A už na to přišel...
,,Musím najít Judythu!" řekl si odhodlaně. ,,Když ji najdu, nejen že dostanu odměnu a budu u dvora za hrdinu... Ale získám možnost přiblížit se blíže ke králi a ve vhodou příležitost ho za..."
Zarazil se. Nechtěl říct to slovo.
,,Zastoupit na trůně."
A vydal se hledat ztracenou Judythu. Jeho záminku k "zastoupení".
